. . . ve sklárně U Hrocha ve Škrdlovicích.
Cestou z Litomyšle mě ze spánku v autě probral rozhovor páníčků:
"Tak tu sklárnu už dneska asi nestihneme, co?"
"Je 17:02 hod, v 17:12 hod parkuju před sklárnou, v 17:42 hod mám vyrobený křišťálový lustr, v 17:45 přebírám řád cechu sklářů a v 17:46 hod dostávám nabídku zaměstnání...."
Moc jsem tomu nerozuměla, každopádně v 17:14 hod jsme vstupovali do jakési budovy, uprostřed níž hořela pec, bylo tam obrovské teplo, tak jsem si jen lehla na zem a poslouchala, jak se pánečci baví s nějakou neznámou osobou:
"Tak už jste si vybrali, co budete dělat - šneka nebo ptáčka - ti nejsou foukaní, nebo vázu či skleničku na limču - ty se foukají?"
"Tak vybrali jsme si vázu v těchto zelených barvách"
"To je zajímavé- tak je to vždycky; přijde sem pár, žena vybere, co se bude vyrábět a jakou to bude mít barvu a muž se pak pokouší naplnit její představy."
Pak páneček zmizel za nějakým pultem, aby se dostal blíž k peci, řekl tomu neznámému hlasu své křestní jméno a pak už byl cca 15 minut tím neznámým hlasem dirigován k tomu, co má dělat.
A druhý den jsme si na tohle místo jeli znova pro tuhle již vychladlou skleněnou vázičku:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za zaslaný komentář. Pokud jej u příspěvku zatím nevidíte, čeká na schválení. Děkuji za pochopení.