Brussels Griffon |
Po včerejším slepičím útoku jsem se držela zásady nehnout se od paničky.Procházely jsme každý kout zahrady . . .
. . . až jsme došly k jezírku:
Když mám žízeň, mám sice k dispozici misku s vodou, Máša mě ale začátkem jara naučila pít vodu z jezírka, které bylo ještě počátkem dubna takřka vyschlé, takže jsem si pro zbytky vody plné shnilého listí a kdovíčeho ještě, musela chodit do jeho nejhlubší části.
Všimla jsem si sice, že po deštích bylo jezírko takřka naplněno, ale asi jsem neodhadla stabilitu kamenů na jeho břehu, a tak, když jsem se ráno chtěla z jezírka napít, zahučela jsem do něj po hlavě.
Panička uslyšela zvuk žbluňknutí, jakoby do vody spadl nějaký větší placák, a když se otočila, uviděla mě, jak se z vody drápu na břeh a skoro nevidím přes mokré chlupy, které mi zakrývaly oči.
Jsem zvědavá, kdy mé kritické dny skončí a nastoupí dny šťastné.
Terry
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za zaslaný komentář. Pokud jej u příspěvku zatím nevidíte, čeká na schválení. Děkuji za pochopení.