Naše nové akvizice

V sobotu jsme zdvojnásobili náš slepičí tým.

Díky iniciativě Slepice v nouzi, která poskytuje rady k adopci slepic včetně seznamu vhodných drůbežáren,  jsme si v dubnu přivezli z drůbežárny v Příboře-Klokočově první část našeho slepičího oddílu. Baroška, Fleišmanka i Šašinka byly od začátku moc hodné a šikovné.Naučily se prakticky samy chodit spát do kurníku (při smrákání do něj samy vlezou a pak je stačí jen zavřít), vajíčka od začátku snášely do hnízd. Jen nespí na hřadech, ale v hnízdech, což se  však nyní ukázalo jako obrovská výhoda.

Protože náš kurník je dimenzován na větší počet slepiček a výběh taky není miniaturní, bylo mi povoleno chov rozšířit. Přes adoptivní formulář jsme si tedy zamluvili další 2 kousky, které jsme si vyzvedli v sobotu odpoledne na parkovišti u studentských kolejí v Porubě. Dvojice pochází ze Statku Dvořák, okres Praha-západ. Pražandy jsou na snímku nahoře.

 

Když se jedna paní ptala po původu slepic a proč nejsou z klecového chovu, dostalo se jí odpovědi, že na základě dřívějších zkušeností, kdy z 200 slepic z klecového chovu jich už při převozu zemřelo 150, iniciativa Slepice v nouzi zcela upustila od výkupu slepic z klecových chovů!

Zároveň jsme si ale ve stejný den dovezli domů zcela neplánovaně ještě šestou členku našeho slepičího týmu-Diopku.

Diopka

Diopka byla doma u tety na Valašsku; protože ale byla favoritkou tamního kohouta, ostatní slepice jí neměly rády, trápily jí a hrozilo, že skončí v polívce.

slepice trapičky

Tak jsme se rozhodli, že si ji taky přibereme a vyzkoušíme, jestli  v prostředí bez kohouta nebude mít lepší podmínky. Snad se jí po tom fešákovi nebude stýskat.

 

Diopčin původní domov byl tady:

O zakladatelky našeho chovu jsme se začali bát hned při nakládce, když jsme zjistili, že Pražandy jsou asi o třetinu větší a o 100% čilejší než B+F+Š. Naše obavy dál rostly během jejich transportu autem. Pražandy bušily a klovaly do přenosné krabice tak, jako bychom vezli hejno datlů, až jsme se báli, že se proklovou z krabice ven už v Porubě u TESCA.

 

Krabice naštěstí odolala a po příjezdu domů jsme Diopku i Pražandy vyklopili do kurníku, uzavřeli je, a začal šrumec.

 

Fleišmanka a spol. stály venku a nechápaly, co se to uvnitř jejich domečku děje.

 

Večer se pak ukázala jako obrovská výhoda skutečnost, že Diopka i Pražandy umí spát na hřadu. Čekali jsme tedy na setmění, kdy prý slepice hůř vidí, zkontrolovali jsme, že nové přírůstky zaujaly pozice na hřadu, otevřeli jsme dvířka kurníku a snažili se do něj dostat domácí osazenstvo.

 

No, dovnitř se jim nechtělo.

 

Ale namočená pšenice vložená ostentativně dovnitř kurníku odvedla své a jako první nalákala na schůdky Barošku. Pak už jsme jenom vyzvali Fleišmanku s Šašinkou, aby šly za Baroškou a pomohly jí, kdyby bylo třeba, což se kupodivu stalo. Všechny tři ale zůstaly stát namačkané na zápraží kurníku, tak nezbývalo, než je pomocí chvatu zavření dvířek natlačit dovnitř a čekat, co se bude dít.

Ticho.

Uf.

Další krok byl přivstat si v neděli v šest ráno a vypustit ještě před svítáním do výběhu B+F+Š, aby po rozednění unikly  případným bojůvkám s novým osazenstvem uvnitř kurníku.