Návštěva veteriny

Včera mě pánečci opět proti mé vůli naložili do auta a vyvezli na veterinu. Tam jsem vždycky středem pozornosti, protože jako jediná neumím chvíli v klidu posedět, chci se kamarádit s každým, kdo je v čekárně, ať je to kočka nebo pes a nebo cizí pánečci. Když nejsem připuštěna do blízkosti ostatních zvířátek, snažím se vylézt alespoň  na své pánečky. Minule se mi povedl celkem slušný kousek, kdy jsem rozbalila svůj šarm v celé parádě, a to když jsem si na celou zaplněnou čekárnu krásně grkla. Protože to mělo vcelku odezvu, zapamatovala jsem si to, a tentokrát jsem si grkla přímo v ordinaci. Kupodivu to nemělo takový efekt, jako minule, protože poté, co jsem dostala injekci proti vzteklině a prášky na odčervení, k mému úžasu se panička s paní doktorkou nebavila o mě, ale o jedné naší slepici.

Zaslechla jsem něco o tom, že má být jako nemocná, stojí pořád na jednom místě a u toho usíná, večer jako jediná nejde sama do kurníku, nechá se chytit a nosit, a tak ji pánečci dali do izolace. Taky prý jako jediná snášela ta vajíčka s měkkou skořápkou, které mi panička vždycky dávala údajně pro krásnou srst.

Paní doktorka naštěstí brzy usoudila, že bavit se o slepici, která stála 65,-Kč, nemá valného smyslu, a to ani když na ni pánečci  zkoušeli ubohou taktiku, co by prý v ordinaci dělali, kdyby jim tu slepici dovezli.

Skončilo by to prý píchnutím vitamínů, a tak ta trapná debata konečně skončila a mohli jsme jet domů.

Ještě jsem dostala poučení, že mám po píchanci hlavně hodně odpočívat, tak jsem si to vzala k srdci.

Dneska mi to ale nedalo a šla jsem k výběhu slepice přepočítat.

Fleišmanka tam je...

...Baroška taky...

...a i jednu Šašinku jsem napočetla.

Druhá Šašinka ale chyběla.

Pak jsem zaslechla pánečky, jak se baví o tom, že čtvrtou slepici přejmenovali na Šuralku a vůbec jsem z toho nebyla moudrá.

ve výběhu