Jílkovi to blaflo aneb kterak v Holašovicích hořelo

Rozhodnete se navštívit osadu Holašovice, která je díky své jedinečnosti zapsána na seznamu UNESCO. Obci starostuje Jan Jílek, fotbalový rozhodčí, který  nejedním svým výkonem zůstal v mysli leckterého fotbalového fanouška.

Projdete osadou a na konci Vás láká Holašovický jihočeský Stonehenge- sestava kamenů//monolitů uměle seskládaných Václavem Jílkem do energetického kruhu. Než k ní dorazíte, minete briketárnu firmy Jihobrik vlastněnou příbuznými pana rozhodčího.

 

Kameny jsou rozmístěny na louce obklopené spoustou  bizarních soch a plastik-počínaje jakýmsi drakem přes sochu Radegasta a krtečkem s jeho kamarády konče.

Místo okolo kamenů  údajně pracuje s Vaší psychikou a energií a k dispozici je  zde návod k tomu, jak se  uvnitř monolitů chovat a jak s energií pracovat. Návod je k dispozici dokonce i v čínštině.

Při vstupu na louku je vyvěšen rovněž ceník- a to 35,-Kč za  dospělou osobu. Když na louku vkročíte, není nikde vidět žádný výběrčí; jelikož však zřejmě mají Jílkovi  nainstalovanou fotobuňku, za pár okamžiků Vás dostihne na elektrokole paní prodávající vstupenky-říkejme jí paní Jílková. Jakmile od Vás vybere příslušný poplatek, spokojeně odfrčí zpět do vesnice Holašovice.

Kromě už zmíněných bizarností pozorný návštěvník na vyšlapané cestičce objeví i pozůstatky provádění jakéhosi obřadu, což potvrdí i  fotogalerie umístěná na blízké vyvýšenině, kde jsou vystaveny snímky s aktéry těchto obřadů (samozřejmě v patřičných kostýmech).

Přiznám se, že největší úlevu cítím, když louku opouštíme; přitom míjíme nově příchozí turisty/ další poplatníky a stáčíme kroky k briketárně, kde  najednou vidíme z komína šlehat plameny. Soudíme, že se zřejmě  jedná o řízené čištění komína.

 

Jsme zpět ve vesnici, ještě pořídit pár snímků, když najednou vidíme výběrčí na elektrokole, jak přijíždí k jednomu stavení, zuřivě buší na vrata a volá o pomoc s tím, že hoří briketárna. 



Otáčíme se, vidíme kouř nad řadou selských stavení, z různých dveří a vrat vybíhají místní, všichni běží  směrem k briketárně a zdálky už slyšíme i houkačky hasičských vozů.

No, lehnout tak náves chráněná UNESCEM popelem, to by byl pořádný šok.

Obracíme se a míříme zpět k briketárně. 

Briketárna hoří fest, ze střechy se dýmí, asi šest hasičských vozů postupně přijíždí, ale nikdo celkem nic nedělá.

I Jílková úplně zapomněla na to, že se jí po louce camrají nezkasírovaní návštěvníci, co zadarmo čerpají energii z kamenů vytažených ze svého původního prostředí.

Nejaktivnější při hašení požáru je zřejmě zaměstnanec briketárny, který stojí nezajištěný na střeše v tričku a kraťasech, uvolňuje tašky, skládá je způsobně do řady, aby se panu majiteli moc nepoškodilo, a jeho kolega stříká hadicí (nikoliv hasičskou) do vnitřku budovy. 



Mezitím se jedna z místních občanek pokouší uvolnit ventil na hydrantu těsně u briketárny, ale nedaří se.....

Většina hasičů dál jen postává. Pak přijíždí i Policie.

Nakonec se  jeden z hasičů osmělí vylézt po žebříku na střechu a začne uvolňovat tašky v dalším místě. Tašky ovšem neskládá a nerovná jako jeho předchůdce, rovnou je hází dolů ze střechy do míst, kudy se pohybují civilové.

Vše nakonec dopadne dobře, požár se podaří dostat pod kontrolu, jen  Jílkové se během toho pojíždění mezi Stonehenge a briketárnou zřejmě vybilo elektrokolo, a tak při další jízdě za kasírováním zájemců o přeskupení energie  musí šlapat do pedálů.

I sám pan velký rozhodčí Jílek se nakonec objeví ve svém bílém SUPERBU oděn do bílé košile, to už je ale po všem.....

hasič v akci